Blog

Konečně vyšla kniha, která je nejspíše sběrným dokumentem. Střípek po střípku jsme s odstupem deseti let dávali dohromady obraz živé komunity, která se v Českém rozhlase připravuje na natáčení pohádek, her, dramat i publicistických pořadů.

Máte co číst? Pokud ne, tak tento článek je pro vás! Nechte si doporučit 6 knížek našimi redaktorkami!

Pro děti nastává nejkrásnější období, na které se celý rok nedočkavě těší. Rodiče chystají, nakupují, nestíhají, vaří, smaží, pečou, jen aby vytvořili pro svá dítka kouzelnou vánoční atmosféru.

Po loňském úspěchu povídkové antologie O kočkách a kocourech bylo zřejmé, že si stejnou pozornost na pultu knihkupectví zaslouží i psi.

Panoval tehdy, v 70. a 80. letech minulého století, takový mýtus: Zdravotnictví je zadarmo a každý má právo na tu nejlepší péči.

Dnešní děti jsou tak pohlcené digitálními médii ( a co s tím zjistíte v knize Mluvte s nimi o tabletech, mobilech a sociálních sítích), že už často nechtějí ani číst. Zvlášť kluci prý.

Adolescenti. Živočišný druh s nosem u telefonu a životem v norách. Tak začíná reklama na jeden nejmenovaný obchodní řetězec. A vystihuje realitu nejedné domácnosti. Ale kdyby se to týkalo jen dospívajících…

Když jsem před lety na webu magazínu The New Yorker poprvé viděla slovní spojení „terapeutický únos“, chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem zpět na hodině češtiny na gymnáziu a procvičuje se oxymóron čili protimluv – ohlušující ticho, horký sníh, výborná dršťková polévka…

Pokud máte doma puberťáka, pravděpodobně víte, že jedním z témat, které se mezi náctiletými hojně řeší je jejich sexuální orientace  – tedy jestli je přitahují spíš holky, kluci nebo obojí, a stejnou měrou pak otázka pohlavní identity – tj. zda-li se cítí spíš jako dívka, chlapec nebo se v úředních dokumentech naprosto vážně chystají zaškrtávat kolonku „jiné“.

Pozoruju tu malou chlupatou kuličku. Je tak heboučký a ta jeho dlouhá ouška a roztomilý čumáček! „Ničeho se neboj, najdeme si k sobě cestu. Budu ti říkat Vildo, malý zajíčku.“