Pokud máte doma puberťáka, pravděpodobně víte, že jedním z témat, které se mezi náctiletými hojně řeší je jejich sexuální orientace  – tedy jestli je přitahují spíš holky, kluci nebo obojí, a stejnou měrou pak otázka pohlavní identity – tj. zda-li se cítí spíš jako dívka, chlapec nebo se v úředních dokumentech naprosto vážně chystají zaškrtávat kolonku „jiné“.

Čím to? Vždyť za našeho mládí jsme se tím vůbec nezabývali? Nebo ano? Protože když si matně vzpomeneme, možná jsme se v dětství taky snažily, ač děvčata, čůrat jako kluci, možná jsme si někdy převazovaly prsa, aby nás neomezovala ve sportu a vůbec se chvíli oblékaly jako „tomboy“, protože nás bavily typicky „klučičí“ hry. A možná jsme měly bráchu, který si taky občas navlíkl naše šaty nebo zkoušel chodit v máminých lodičkách. A co jako? Proto dnes ostatně tleskáme všem reklamám, které nerozdělují modré kostičky lega jen pro chlapce a růžové pro dívky.

Je zřejmé, že čím dál víc mladých začíná odmítat tradiční koncepty mužského a ženského a začíná si uvědomovat, že gender jako takový je vlastně konstrukt. Na rozdíl od pohlaví, které je chápáno výhradně v biologickém smyslu, označuje pojem gender kulturní charakteristiky a modely přiřazované mužskému nebo ženskému biologickému pohlaví, které jsou proměnlivé v místě a čase a významně se liší podle kultury národa a dané historické etapy vývoje společnosti.

Dospívající se s tím často nechtějí jednoznačně ztotožnit. Vždyť virtuální svět jim nabízí možnost svobodně se projevovat pod jakýmkoli neurčitým „já“, nebo si v rámci her mohou vypěstovat zcela bezpohlavního avatara. Jak úlevné oproti realitě, kde jsou vystaveni očekáváním a předsudkům vyplývajících z jejich fyziognomie.

Někdo se nakonec přijme se vším všudy, jako třeba Shiloh, slavná dcera Angeliny Jolie a Brada Pitta, která si dlouho nechávala říkat Johne a oblékala se výhradně chlapecky, ale v patnácti letech předvedla veřejně svou dívčí image. Někdo do své proměny definitivně dozraje, jako třeba umělecká ředitelka Činohry Národního divadla Daniela Špinar. 

Kniha Jsem holka? Jsem kluk? psychiatričky Aleny Večeřové Procházkové a sexuologa Luďka Fialy vysvětluje, proč tak často právě v období dospívání a adolescence láme chleba. Vysvětluje pojem genderové dysforie, nové diagnózy, která se zabydluje v ordinacích psychologů a psychiatrů a v druhé části nechává nahlédnout nejen do problematiky genů a chromozomálních a hormonálních vlivů, ale i do celého procesu diagnostiky a léčby transgenderů. Může pomoci se v problematice identity zorientovat jak samotným tápajícím náctiletým a transgenderům, tak jejich rodičům a blízkým.