Konečně vyšla kniha, která je nejspíše sběrným dokumentem. Střípek po střípku jsme s odstupem deseti let dávali dohromady obraz živé komunity, která se v Českém rozhlase připravuje na natáčení pohádek, her, dramat i publicistických pořadů.

V pravou chvíli se zjevila redaktorka Mladé fronty Vlaďka Sehnoutková, ujistila nás, že tento titul bude čtivý a zajímavý a svou nezdolnou energií a neutuchajícím nadšením odsouvala chmury a pochyby. Zda měla pravdu, posoudí čtenář. My se jen snažili co nejvěrněji předestřít pestrou směs dojmů, snah, úspěchů i nezdarů a dobrodružných cest pro dobré jméno Českého, dříve Československého rozhlasu.

Nabídka Mladé fronty vydat titul věnovaný Dismanovu rozhlasovému dětskému souboru, s jehož členy jsme prožili nádherné, radostí naplněné čtvrtstoletí, byla zavazující i svazující zároveň. Poskytla nám možnost projít alespoň podstatnou část fotografií a dokumentů ze svého aktivního působení. Do spíše beletristických poznámek a vzpomínek zároveň vstupují i jednotlivci, kteří historii souboru spoluvytvářeli v předchozích obdobích.

Čtvrtstoletí jsme vedli děti ve věkovém rozmezí od pěti do patnácti let k mluvní zručnosti a výrazové pravdivosti, z mnohých vyrostly zajímavé osobnosti, které obohacují nejen kulturní scénu českého rybníčku. Mnohá známá jména se v knize mihnou, svou významnou roli hrají osoby a události z let předcházejících roku 1990, kdy jsme se ujali vedení souboru. Kolorit doplňuje vyprávění mnohých kuriozních, ať už veselých, odvážných nebo dramatických až děsivých historek. Po letech i nám připadají neuvěřitelné.

Po celou dobu přípravy publikace jsme cítili opravdovou trému autorů prvotiny, třebaže jsme sestavovali své paměti a drobná ohlédnutí. Upřímně jsme se snažili za využití mnoha archivních fotografií, ale také sledováním dalších profesních kroků absolventů Dismanova souboru dobrat podstaty a svébytného milieu, jež se přelévají z generace na generaci.

Vše je dokresleno stovkami fotografií z různých údobí DRDS a díky pečlivé, znalé a tvořivé grafičce Kateřině Urbanové je vše čitelné, ostré a jasné. Koukali jsme si přes rameno a původně respektuplná spolupráce přerostla v přátelství.

Autorský (manželský!) tandem není jednoduchá disciplína, proto jsme byli vděčni za profesní podporu a „druhé a třetí oči“ redakčního týmu, od odpovědné a technické redaktorky přes korektorku až po neobyčejně výrazný vklad výtvarnice Kateřiny Urbanové. Jsme přece jen „ze staré školy“, naší doménou byla tužka a papír, a tak jsme uvítali poměrně úzkou spolupráci, často i osobní účast u týchž obrazovek a dokonce společné setkání v Tisk Centru v Moravanech – máme za to, že je to ze stránek knížky patrné.  Skromně – a tak trochu i odvážně – si přejeme, aby knížka oslovila také čtenáře, kteří doposud „dismančata“ znají převážně „jen“ z doslechu, z pořadů mateřského Českého rozhlasu. 

Troufáme si říct, že vyšla pěkná kniha.                                                   

Zdena  a Václav Fleglovi