Fenomén „terapeutických“ únosů a pobytů v divočině, stejně jako celý průmysl kolem léčby problematických teenagerů je dnes v Americe hodně medializovaným tématem; kvůli úmrtím několika dětí proběhly soudy, vyšetřování před Kongresem atd. U nás se o tomto tématu ví méně a pro českého čtenáře může být zajímavé se s ním seznámit prostřednictvím velmi emotivního příběhu dívky, která vše zažila na vlastní kůži.
Patnáctiletá Elizabeth je vzorná žačka, skvělá sportovkyně, ale jednoduché to s ní není – po večerech chodí tajně se spolužáky ven, dostkrát už se opila a mívá nezvladatelné výbuchy vzteku (až mnohem později diagnostikované jako součást její deprese). Rodiče ztratí trpělivost a uvěří v možnost snadné nápravy – a tak Elizabeth jednou v noci přímo z jejího pokojíčku unesou dva neznámí lidé a odvezou ji do divočiny, kde stráví se skupinkou dalších problémových dívek tři měsíce „převýchovou“ v drsných podmínkách. Další rok prožije v „terapeutické internátní škole“, jejíž program připomíná spíš sektu. O mnoho let později, po sebevraždě kamarádky, se kterou se na škole sblížila, je schopná se k traumatizujícím vzpomínkám vrátit a snažit se z nich v této knize vypsat.
Když jsem před lety na webu magazínu The New Yorker poprvé viděla slovní spojení „terapeutický únos“, chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem zpět na hodině češtiny na gymnáziu a procvičuje se oxymóron čili protimluv – ohlušující ticho, horký sníh, výborná dršťková polévka…
Číst více
