Mám ráda „kochací“ publikace. Ať už jsou o cestování, flóře nebo fauně. Je to neuvěřitelně efektivní nástroj duševní hygieny a digitálního detoxu před spaním. Je to stimulace rozbouřené mysli příjemnými vizuálními podněty. Jsou to královské drahokamy mé knihovny. Ptačí duše mezi nimi zaujme čestné místo.
Partnerské duety mě velmi mile překvapily. A protože se vztahy občas bojujeme všichni, myslím, že by kniha mohla být součástí i vaší knihovničky. Preventivně! Abyste věděli, jak se svým vztahem pracovat, jak k němu přistupovat. Jednou totiž budete mít vztah, na kterém vám bude záležet. A to je ten správný čas na kooperativní hru!
To, proč člověka těší Tesařovu knížku číst, je jeho cit pro slova a jejich významy, pro zkratku, pointu i rytmus – ostatně není jen dobrý spisovatel, ale i muzikant. Je to bez debat kniha pro muže i pro ženy.
Strach, hnus, sliz, bubáci, katastrofy… patří tohle vůbec do dětských knížek? Ale jistě že ano! Ne aby vás napadlo před tím chtít děti chránit. To je přesně to, co potřebují. A možná, že když jim podobnou zábavu dopřejete v knížce, vyhnete se pak nežádoucím experimentům na vycházce a v koupelně či v kuchyni. Zdravá dávka poťouchlého kanálového humoru na vysoké úrovni už na vás čeká v druhém díle dobrodružství Kanálníčků od autorky Michaely Fišarové a ilustrátorky Anety Žabkové.
Děti čtou nejen pohádkový příběh o hodných dětech, které pomáhají motýlům i další zvířátkům a hmyzu, ale i o tom, co se s motýly, děje, jak vypadají, jak žijí a proč jsou důležití. Během vyprávění se nenásilnou formou dozví plno užitečných věcí. Hlavní však je, že je kniha bude opravdu bavit – potvrzeno na mých vlastních dvou dětech – a výborně se čte.
Dětem se moc líbil nápad s tím, že má víla jméno napsané na své kukle a musí ji rychle najít. Mně se zase líbilo, jak autorka ukázala kus přírody, který jsme zatím v knížkách moc nenacházeli – o motýlech a housenkách. Nové téma děti bavilo. Dozvěděly se poměrně zajímavé informace – např. že motýl vidí dopředu i dozadu, a plno dalšího.
Jak jednotlivé botanické ilustrace, tak i popisy jsou krásné, až poetické. Tím, že vás při prohlížení knížky nejprve upoutá obrázek, a pak text je správný směr, kterým se rozhodně dejte. Kreativitou se při tvorbě knížky Ptačí duše rozhodně nešetřilo.
Některé stránky jeho knihy budou silně provokativní pro tradiční křesťany, nejen ty citované o klitorisu v 9. třídě, jiné zase pro zastánce progresivních a feministických názorů. Každopádně jeho heslo „Zachrání nás láska“ by možná ochotně podepsali zástupci všech zmíněných skupin, i když by si ho každá vyložila dost odlišně.
Hedvika Kaplánová píše svěžím, nenuceným stylem, který čtenáře velice snadno pohltí, aby mu dal prožít jak zničující, tak hlavně veselé historky, jimiž se život medika hemží.
Od první věty je jasné, že autor píše o věcech, se kterými je profesně spjat. Tím pádem může díky perfektní znalosti problematiky, procesů a v podstatě i zápletky popustit uzdu literární tvořivosti, a když nemusí věnovat pozornost věcem, které má zažité, může víc sil věnovat práci s jazykem, rozvinout dílčí prvky do větších detailů, sáhnout postavám až do hloubi duše.